Tříkrálové zamyšlení o. Bohdana

Tři králové

byli pohani. Já nevím, čemu se klaněli, jestli nějakým zvířatům nebo smyšleným a pozlaceným bůžkům, ale to je celkem fuk. Důležité je, že to byli dobří lidé. A když je pravý Bůh oslovil, neváhali a hned se vydali na dalekou cestu. Představovali si to zrození Krále zřejmě jinak: se slávou někde v královském paláci za jásotu obyvatelstva. Setkali se s pravým opakem: s tichostí zapomenuté končiny, s bídou jeskyně, s nedůvěrou a nepřátelstvím lidí. To byla jistě velké zkouška pro jejich důvěru v Boží poselství, ale oni s radostí obstáli.

Vnímám už dlouhá léta tento svátek jako symbol probuzené naděje pro tuto dobu. Kolem nás je spousta dobrých lidí, kteří o sobě říkají, že jsou ateisté. Je to jen nový název pro starověké pohanství. Někteří z nich se klaní velkým zvířatům v lidské kůži, ale to je za čas přejde a budou na ně nadávat. Klanějí se i všelijakém pozlaceným marnostem, ale i to vždy jen na čas. Osloví je Bůh? Nevím kdy. Třeba už je někdy oslovil, ale oni nepostihli jeho tichý hlas v rámusu dnešního světa.

Já jim fandím a Bůh též, vždyť jsou dobří. I pro ně zpívali andělé nad Betlémem: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení.“ I pro ně přišlo na svět Děťátko – Boží Syn.

Matka Boží nás od jesliček vyzývá, abychom na ně nezapomínali ve svých modlitbách. Vyprošujme jim, aby i oni – jako ti Králové – poznali v Dítěti Krále, i když teď ještě nevyhovuje jejich (ve zmatku naší doby zakořeněným) představám o smyslu lidského života na této zemi.

o. Bohdan