Slovo o. Jakuba na neděli 8. 11. 2020

32. neděle v mezidobí – cyklus A

Mdr 6,12-16 ; Žl 63,2.3-4.5-6.7-8; 1Sol 4,13-18; Mt 25,1-13

Kdy v boji s koronavirem udělat další krok? – To je, bratři a sestry, otázka, která nám v těchto dnech jaksi visí ve vzduchu. Prožíváme zvláštní dobu vyčkávání. Náš každodenní život je podivně přiškrcen. Mnoho věcí se nemůže vůbec, mnoho tak napůl, některé jen na dálku a jen
s ochrannými pomůckami. Čekáme, co bude dál. Podobně jako družičky z evangelia, které uprostřed temné noci čekaly na příchod ženicha, i my čekáme, kdy se válka s koronavirem hne
k nějakému konci, kdy se naše noc projasní.

V podobném napětí podle všeho mohla být i vojska, která přesně před 400 lety rozbila svá ležení v okolí Bílé hory nedaleko za Prahou. Vojáci placení císařem Ferdinandem II. a tzv. Katolickou ligou zde stanuli proti žoldnéřům najatým vůdci českého stavovského povstání. Obě armády byly unavené po dlouhém a náročném přesunu v chladném listopadovém počasí. Do bitvy se nikomu moc nechtělo.

Traduje se, že k uskutečnění rozhodného střetu přispěl španělský bosý karmelitán
Dominik à Jesu Maria, který se nezván objevil na noční válečné poradě císařsko-ligistického velení a povzbuzoval zástupce katolické strany, že má od Boha signály, že teď je správný čas
k rozhodující bitvě. Jako zástavu s sebou nesl starý obrázek Svaté Rodiny, který předtím našel zneuctěný nekatolíky v troskách domu kdesi na Plzeňsku. Císařští se nakonec rozhodli spolehnout na Boha a udeřit. Bitva začala 8. listopadu 1620 kolem poledne a asi po hodině bylo dobojováno. I když císařští útočili z méně výhodné pozice pod kopcem, vyhráli a české stavovské povstání tak bylo potlačeno. Katolický svět vnímal tuto událost jako zázračné vítězství vybojované na přímluvu Panny Marie.

Také naše postavení v současné koronavirové válce není zrovna výhodné. I my jsme jistě už hodně unavení po předchozích bojích a nenadálých změnách situace. Naši mikro-nepřátelé jsou pro nás navíc dost těžko uchopitelní a do značné míry neznámí a nevyzpytatelní. Přesto stojí za to, podobně jako kdysi otec Dominik, neochabovat v bdělosti a vyhlížet signál od Boha a vytrvat v modlitbě ve spojení s Matkou Boží. I my takto můžeme v pravý čas přinášet světlo do současné chmurné a unavené nálady kolem nás.

Věřme, že i pro nás platí slova dnešního prvního čtení: „Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří.“ Věřme tedy, že pokud navzdory všem komplikacím vytrváme v modlitbě a v důvěře v Boží Moudrost, i my jistě v pravý čas najdeme spolu s Pannou Marií u Boha světlo a útěchu pro nás i pro naše „spolubojovníky“.

o. Jakub

Vítězná Panna Maria – ta, která se klaní Kristu
(obraz Narození Páně, kostel Panny Marie Vítězné, Bílá hora)