Kázání o. Jakuba z neděle 18. 10. 2020

29. neděle v mezidobí – cyklus A

(Misijní neděle)

Iz 45,1.4-6; Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1Sol 1,1-5b; Mt 22,15-21

Milí přátelé,

v poslední době se nám kupí jedno přes druhé nejrůznější nařízení a omezení vydaná naší vládou. Pandemie koronaviru se začíná vléct a možná si začínáme klást otázky, jaký mají vlastně všechna ta úřední nařízení a ustanovení smysl a jestli je vůbec máme všechna dodržovat, nebo ne. Do této situace nám velmi příhodně zaznívá Boží slovo této neděle.

Ježíšovi oponenti kladou našemu Mistru záludnou otázku: „Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Chtějí ho touto otázkou zkompromitovat: Buď si proti sobě poštve Římany, nebo ztratí popularitu u Židů. Ježíš ale s klidem odpovídá: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři,
a co je Boží, Bohu.“ Tedy: Ať už mají naši pozemští vládcové jakékoli požadavky, můžeme zůstat v klidu, protože Bůh je Pánem nad námi nade všemi, má všechno pevně pod kontrolou. Pozemské odvody pro místní vládce nám přeci nemohou nijak zabránit v tom, abychom sami sebe, své srdce odevzdávali znovu a znovu výhradně do Božích rukou. To, co odevzdáváme pozemským vladařům je úplně jiného řádu než to, co od nás žádá Bůh.

Jsme v době, kdy v mnoha případech nemůžeme ukazovat svoji lásku k Bohu tak, jak jsme byli zvyklí. Máme jen omezenou možnost účastnit se mše sv., přijímat sv. přijímání, přistupovat ke svátosti smíření, shromažďovat se a společně se modlit. Láska je ale přeci vynalézavá, a tak nám přeci ani ta sebe přísnější opatření nemohou zabránit v tom, abychom dávali Bohu to, co mu patří. Říci Bohu: „Miluji Tě a chci patřit jen Tobě,“ se dá tisíci různými způsoby. A že jsou zrovna ty způsoby, které obvykle rád používám, právě teď výrazně omezené? – Pokud Boha skutečně miluji, určitě přeci přijdu na to, jak Mu to říci jinak, nově.

V této podivné době se nám nabízí mimořádná příležitost poznat něco víc o sobě a o své víře. Právě teď totiž postupně vyjde na povrch, nakolik je naše víra pouhým zvykem, tradicí, něčím, co jsme prostě vždycky měli a do čeho jsme nijak víc osobně nevstupovali, a nakolik je naše víra skutečně osobním a živým vztahem k osobnímu a živému Bohu. – Pán jistě tuto zkoušku nedopouští jen tak náhodou.

Milí přátelé, v žalmu této neděle se zpívá: „Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, je třeba se ho bát více nežli všech bohů. Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, Hospodin však stvořil nebe.“ Posilněme tedy naši víru, že ať se děje, co se děje, náš Bůh je nade vším a všechno moudře řídí a vyjděme s radostí zvěstovat tuto dobrou zprávu lidem kolem nás – ať už slovem nebo prostě tím, že z nás budou cítit vnitřní pokoj těch, kdo se zcela odevzdali do Božích rukou.

o. Jakub