Kázání o. Jakuba z 24. 12. 2020

Slavnost Narození Páně

(V noci)

Iz 9,1-3.5-6; Žl 96, 1-2a.2b-3.11-12.13; Tit 2.11-14; Lk 2,1-14

Bratři a sestry, milí noční hosté,

podíváme-li se na vánoční dekorace či vánoční přání, může u drtivé většiny z nich najít jeden společný motiv: harmonie. Povětšinou máme před očima idylická zobrazení betlémské stáje, růžové nemluvňátko s krásnou maminkou a solidně vyhlížejícím pěstounem, kolem zpívající andělé a bílé ovečky. Nebo se nám nabízí zadumané pohledy do zimní krajiny, motivy sněhových vloček, plamenů svíček či chvojí a blyštivých ozdob.

Zaposloucháme-li se však pozorně do vánočního příběhu, jak jej líčí Evangelium podle Lukáše, mnoho harmonických momentů zde nenajdeme: Chudí manželé se trmácí judskou pahorkatinou do města svých předků, aby tak splnili nařízení římských okupačních úřadů. Žena má těsně před porodem a ocitá se na ulici, bez přístřeší a bez vyhlídek na jakékoli slušné zázemí pro své dítě. Dá se předpokládat, že Maria s Josefem zřejmě tajně doufali, že stihnou celou úřední záležitost v Betlémě vyřídit, než se dítě narodí. Ono však přichází na svět přesně v tu chvíli, kdy se to nejméně hodí. – Tedy: žádná idyla, žádná harmonie, žádný lesk a sláva. Slávu do celého vyprávění vnášejí až andělé z nebe, kteří se jakoby úplně mimo kontext zjevují chudým pastýřům kdesi na okraji scény.

Snad se nám bude zdát tato verze vyprávění o příchodu slíbeného Zachránce světa poněkud drsná a zemitá. Možná nám ale právě tento pohled pomůže lépe uchopit situaci, ve které se nacházíme my dnes.

Jistě, můžeme si ponechat obraz Vánoc pouze jako sladké idyly, která se odehrála kdysi dávno kdesi daleko, v cizí zemi. Jenomže pak hrozí, že začneme vnímat také Boha jako pouhý sváteční motiv nekonečně vzdálený naší každodennosti. Hrozí, že Ježíše ve svém srdci za pár dní
spolu s vánočními ozdobami schováme zpátky do krabice. Pokud si ale uvědomíme, že Boží Syn vstupuje do našeho světa naprosto skutečně, že spolu s námi žije uprostřed zmatků a chaosu namáhavého putování, že se spolu s námi vypořádává s nepříjemnými vládními ustanoveními, že spolu s námi snáší odstrkování a přehlížení lidí, od kterých bychom to mnohdy ani nečekali, pak můžeme zakusit pravou sílu Vánoc.

Milí přátelé, věřme tedy, že náš Bůh je opravdu Bohem skutečného života, že stojí o všechno, co prožíváme, o to blýskavé a sváteční, stejně jako o to temné a utlačené. On je skutečně Emmanuel – Bůh s námi. Ani uprostřed té nejzoufalejší situace nejsme Bohu vzdálení. Naopak: On je připraven právě tehdy přijít na svět. Kéž nám tedy právě vědomí této nekonečné Boží věrnosti pomůže uprostřed každé naší životní noci nalézt nové vnitřní světlo.