Kázání o. Jakuba na neděli 27. 12. 2020

Svátek Svaté rodiny
Ježíše, Marie a Josefa

(Cyklus B)

 Gn 15,1-6; 21,1-8; Žl 105,1-2.3-4.5-6.8-9; Žid 11,8.11-12.17-19;
Lk 2,22-49

Milí bratři a milé sestry v Kristu,
a dnes zvláště vy, milí rodiče a milé děti,

jeden starý vtip říká: Která svatá má šest nohou? – No přeci Svatá rodina. – Všichni jistě víme, kdo do Svaté rodiny patří: Ježíš, Maria a Josef. A všichni také víme, že zatímco Maria je Ježíšovou skutečnou matkou, Josef není Ježíšův otec, ale pouze Ježíšův pěstoun a ochránce. Možná už nás někdy napadlo, proč je nám za vzor rodinného života dávána zrovna tato zvláštní rodina – „ne-rodina“.

O svátku Svaté rodiny nám vyvstávají před očima různé příběhy, které Ježíš s Marií a s Josefem společně zažili: narození v betlémské stáji, setkání se Simeonem a Annou, útěk do Egypta, ztracení dvanáctiletého Ježíše v jeruzalémském chrámě. Vždy vidíme Svatou rodinu jakoby v pohybu, ve víru dění, vidíme, jak čelí nejrůznějším těžkostem. Z různých stran přicházejí jako blesky z čistého nebe různé překvapivé zprávy a pokyny: pastýři mluví o zjevení andělů, Simeon a Anna mluví o Ježíši jako o Mesiáši, anděl několikrát navštíví ve snu Josefa a zve ho k často dost nepochopitelným úkolům. Vždy, když se ve Svaté rodině začíná zdát všechno jasné, najednou je všechno úplně jinak. A snad právě proto Církev dává jako vzor rodinám právě ono zvláštní společenství Ježíše, Marie a Josefa.

My bychom rádi měli ve všem jasno a měli vše vyřešené, ale ono to je v životě prostě jinak. Příklad Svaté rodiny nás tak učí, že správná křesťanská rodina není ta, která nemá problémy, ale ta, která ve spojení s nebeským Otcem s odvahou čelí těžkostem, které na ni doléhají.

Zvláště sv. Josef, jehož nám papež František pro nadcházející rok v rámci tzv. Roku sv. Josefa dává jako zvláštní zdroj inspirace, nám v tomto přijímání protikladů může být dobrým vzorem: Až nás zásadním způsobem překvapí chování našich nejbližších, až zjistíme, že naše děti jsou úplně někým jiným, než jsme si doposud mysleli, až nám bude připadat, že v naší rodině nerozumíme už vůbec nikomu a ničemu, můžeme si vzpomenout na sv. Josefa a jeho vytrvalé nesení náročné reality, kterou sice mnohdy vůbec nechápal, ale uprostřed které vytrvale věřil
a dělal to, co bylo v jeho silách.[1]

Kéž se nám tedy dnes tato pevná víra sv. Josefa a Marie, stejně jako víra stařičkých Simeona
a Anny nebo i Abraháma a Sáry, stane posilou pro naši víru, abychom se ani my různými mimořádnostmi a nepříjemnostmi nedali odradit od další cesty za odhalováním Boží vůle, ale abychom dokázali žít své povolání skutečně statečně s očima upřenýma na toho, který je „světlo k osvícení pohanům“ a spása všeho lidu.

[1] Srov. Papež František, Apoštolský list Patris Corde.