Kázání o. Jakuba na neděli 25. 4. 2021

4. neděle velikonoční – cyklus B
Neděle Dobrého Pastýře

Sk 4,8-12; Žl 118,1+8-9.21-23.26+28-29; 1Jan 3,1-2; Jan 10,11-18

Dva kamarádi, říkejme jim třeba Jirka a Vojta, se vydali do labyrintu starých sklepů, tak zvaných lochů, za jednou vesnicí na jižní Moravě. Jirka už tam byl, a tak věděl, že je potřeba si stanovit nějaké pravidlo, podle kterého se bude postupovat, aby člověk snáze našel cestu ven. Domluvili se tedy, že na každé křižovatce chodeb odbočí vždy doleva. První šel Vojta, aby si to dobrodružství jako nováček pěkně užil. Po chvíli ale začal Vojta blednout a zmatkovat. Jirka si říkal: „Co se děje? Copak neví, kde je pravá a kde levá?“ Vojta ztratil hlavu a začal těkat chodbou tam a zpátky a bezradně se rozhlížel do všech stran. Jirka pochopil, že není čas na legrácky. Předešel Vojtu a zkušeně jej vyvedl na čerstvý vzduch. – Vždyť přece stačilo zahnout na každé křižovatce vlevo. Ono je asi přeci jen lepší, když jde první ten, kdo zná cestu.

Možná si řekneme, bratři a sestry, že je to skoro zbytečné vyprávění: Každému je přeci jasné, že je lepší nechat se vést zkušenějším, než něco zkoušet naslepo, pokus-omyl. Otázka ale je, jak moc se podle toho vlastně v životě řídíme.

Nechat se vést, jít jako ovce za svým pastýřem – to dnes rozhodně nezní moc populárně. V módě je spíše nezávislost, nevázanost, neomezená svoboda, svoboda slova, názorů, pohybu, zkrátka svoboda úplně všeho. Nic proti svobodě. Svoboda je jistě vzácný dar, který je třeba střežit. Evangelium nás však učí, že svobodně se nechat vést někým druhým může být někdy mnohem lepší, než si „svobodně“ dělat, co mě napadne – zvláště, pokud je náš pastýř skutečně dobrý.

Pán Ježíš se nám dnes představuje jako ten, kdo zná cestu, jako ten, kdo zná cíl, a dokonce
i jako ten, který zná nás, které na tuto cestu zve. Máme před očima ideálního průvodce, ideálního přítele, který zná cestu z labyrintu našich temnot.

Víme, že cílem nás křesťanů, je spočinout v Otcově náruči. Po tom toužíme asi skoro všichni, co tu jsme. A víme také, že Ježíš je ten, který z této náruče vychází a zase se do ní navrací.
V 16. kapitole Evangelia podle Jana Pán Ježíš přímo říká: „Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci.“ (Jan 16,28) Kdo jiný by tedy měl znát cestu k našemu poslednímu Cíli lépe než právě On? Kdo jiný by nám mohl být lepším průvodcem či pastýřem?

Dnes jsme pozváni, abychom si znovu uvědomili, jak vzácným darem je pro nás znát Ježíše. Bez něj sice můžeme s naprostou svobodou zkoušet různé cesty životem. Hrozí nám ale, že se nakonec v bludišti tohoto světa dočista ztratíme. S Kristem však můžeme zažít dobrodružství, které má zaručený dobrý výsledek.

Věřme, bratři a sestry, že není nic lepšího než žít jako Boží dítě. Ježíš nám sám na sobě jakožto Boží Syn ukázal, že ten, kdo žije jako Boží dítě, dostává zvláštní moc svůj život odevzdat a zase přijmout nazpátek. Sám na sobě nám Pán ukázal, že žít jako Boží dítě je jediná cesta k pravému životu a že jedině žít v poslušnosti nebeskému Otci je skutečně svobodný, smysluplný a naplněný život.

o. Jakub