Kázání o. Jakuba na neděli 20. 6. 2021

12. neděle v mezidobí – cyklus B

Job 38,1.8-11; Žl 107,23-24.25-26.28-29.30-31; 2Kor 5,14-17; Mk 4,35-41

Bratři a sestry,

nedávno se v médiích objevil článek o tom, že velcí inzerenti už hledají cesty, jak by dostali reklamní sdělení i do lidských snů. Tajemství spánku a snů ostatně lidi přitahovalo vždycky.
A toto téma najdeme i v dnešním Božím slově.

Ježíš unavený celodenním kázáním vybízí své učedníky, aby se přeplavili na druhý břeh. Přejet na druhý břeh jezera ale v tomto případě znamená odjet do oblasti obývané pohany. To musel Ježíš dobře vědět. Zřejmě chtěl ukázat, že nepřišel jen pro židy, ale i pro pohany. Anebo chtěl možná odjet někam, kde by měl chvíli klid od zástupů, které se na něj neustále tlačily.

Evangelista nám představuje Pána Ježíše jako člověka z masa a kostí. Nechá se naložit na loď a únavou usne na zádi na polštáři. I v jeho křehkém lidství ale stále zůstává Boží moc, jak ukazuje pokračování našeho příběhu.

Někdy míváme představu, že za všech okolností bychom měli být, nebo se aspoň tvářit jako silní, sebevědomí a neúnavní superhrdinové. Jen neradi si přiznáváme, že na něco nemáme, že potřebujeme něčí pomoc, Pán Ježíš nám ale ukazuje, že to není vůbec potřeba.

Ježíš si v bouři pokojně spí, protože věří, že je v Otcových rukou. Zcela prakticky a konkrétně nám v tomto příběhu Pán Ježíš ukazuje, jak pevná a neochvějná je jeho důvěra v Hospodina. Ostatně, právě tímto směrem míří Kristova výtka učedníkům: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“

Bratři a sestry, až nám tedy bude zase někdy připadat, že jsme úplně v koncích, že se na nás jako vlny valí ze všech stran přívaly zla a temnoty, můžeme si vzpomenout na příklad našeho spícího Mistra: Nemusíme se stydět za svoji slabost a vyčerpanost. Bouře tu nejsou od toho, aby se ukázala naše moc, ale jsou tu proto, aby se projevila moc Boží. On je svrchovaný Pán nade vším zlem. Boží moc se tím zřejměji projevuje v naší slabosti. (srov. 2Kor 12,9)

o. Jakub