Kázání o. Bohdana na neděli 29. 11. 2020

Radostné očekávání

Promiňte mi, že toto zamyšlení začnu vzpomínkou na staré časy. První nedělí adventní utichly zábavy: v kostele se zpívaly písně prosící o rosu nebeskou a o příchod Mesiáše. Lidé se postili
a více se v tom čase modlili. U nás, v českých zemích, ještě za tmy, při radostných jitřních rorátech všedních dnů, se zpívalo slavné Gloria, které jinak do adventních bohoslužeb nepatřilo. Byl to čas odříkání, ale současně čas radostného očekávání příchodu Spasitele o Vánocích: „Rosu dejte nebesa shůry a oblaka deštěte Spravedlivého, otevři se země a vydej Spasitele!“

Jak tomu je dnes? Ne, nebojte se, já dobře vím, že nedostatky současnosti nelze napravovat návratem do minulých dob. Ani to není možné, čas nelze vrátit. Ale co dělat proto, aby z běhu dnů našeho času zmizela všední šeď této doby? My dnes všechno máme a můžeme se jakkoli bavit každý den, nikdo nás neomezuje. Všechno máme – ale kam nám zmizela ta prostá, upřímná radost minulých generací, podmíněná právě odříkáním a obrácením mysli k Bohu? Neztratili jsme náhodou více, než jsme získali?

Nechme filozofování. Jestliže můžeme dnes všechno, nikdo nám nemůže bránit, abychom si tu ztracenou pohodu nevybudovali sami pro sebe. Jde právě o to základní: obrátit mysl k Bohu. Říci mu: „Pane Bože, já jsem tady a plácám se v tomto životě jako bez cíle. Usměrni mou mysl a dej mi zapomenout na všechno, co mě rozptyluje a odvádí mou pozornost od základních povinností vůči lidem. A v čase, který takto získám, obrať moji mysl k Tobě, který jediný jsi dárcem opravdové, čisté radosti ze života. Nauč mě obracet se k Tobě nikoli jen slovy, ale srdcem, žít svůj život ve spojení s Tebou, jenž jsi Světlem světa. Sešli občerstvující rosu svého Ducha nejen mně, ale nám všem, kteří se plahočíme v tomto suchopáru konzumního živoření.“

Tak nějak bychom mohli začít. Ostatní už je jen na nás. – Rosu nám dejte, nebesa, shůry! Otevři se naše země a přijmi opět svého Spasitele, abychom mohli zpívat slavné Gloria!

o. Bohdan