Kázání o. Jakuba na neděli 17. 1. 2021

2. neděle v mezidobí – cyklus B

1Sam 3,3b-10.19; Žl 40,2+4ab.7-8a.8b-9.10; 1Kor 6,13c-15a.17-20;
Jan 1,35-42

Bratři a sestry,

když dojde řeč na oblast náboženství, často máme obecně s touto sférou spojeny pojmy jako: ztišení, ponoření se do sebe, usebrání. Mnohdy se lidem může zdát, že to duchovní probíhá v určitém ohledu za hranicí našeho obyčejného života. Dnešní úryvek evangelia nám ovšem ukazuje, že tomu tak nemusí být úplně vždycky.

Povolání prvních Ježíšových učedníků, o kterém jsme před chvílí slyšeli, se odehrává doslova za pochodu: Ježíš jde kolem. Učedníci jdou za Ním. Společně vcházejí do Ježíšova domu. A pak ještě Ondřej spěchá domů a přivádí zpět k Ježíšovi svého bratra Šimona, pozdějšího sv. Petra. – Všechno se děje jaksi narychlo, neplánovaně. Pořád se někdo někam přesouvá a pořád se někdo něco nového dozvídá. Ani stopa po poklidném meditování na téma: „Jak že ono to s tím Mesiášem vlastně je?“

Je jistě pravda, že čas ztišení a rozjímání je velmi vzácný a že bychom se o tyto chvíle měli stále znova a znova snažit. Dnešní evangelní příběh nám však ukazuje, že i v určitém napětí a shonu je možné najít cestu k Pánu, že s Ježíšem je možné setkat se i ve víru dění.

Pán jde okolo často jakoby nic. Bez fanfár a zvláštních úkazů. Bývají tu ovšem lidé, kteří nám jej podobně jako Jan Křtitel svým učedníkům mohou pomoci poznat nenápadným gestem: „Hle, beránek Boží!“ Je pak už jen na nás, jestli na tyto jemné náznaky zareagujeme, nebo ne.

Právě toto rozjímání za pochodu pro nás může být zvlášť inspirativní v tyto dny, kdy se možná mnozí potkávají doma více, než jsou zvyklí, kdy se kříží zájmy dětí, které mají distanční výuku, rodičů, kteří dělají víc z domova, případně členů domácnosti v karanténě. I v této vřavě, i v tomto poklusu kolem nás může projít Pán.

Pán jde okolo mnohdy v kratičké příležitosti udělat něco pro druhého, ve zlomku věty či v záblesku krásného obrazu. Tiše nás míjí a je na každém z nás, jestli se vydáme za ním, dáme se s ním do řeči a nenecháme se odradit Jeho na první pohled zvláštními odpověďmi.

Tak jako se, ani nevíme jak, můžeme během všedního shonu dát do řeči s Ježíšem, tak s ním, aniž víme jak, můžeme najednou doputovat až k němu domů. Není na to žádný univerzální recept. Nedá se říct, jak poznat, že se takový okamžik blíží. Nezbývá než se snažit být ve střehu a reagovat tak, jak nejlépe umíme, tady a teď; znovu a znovu se ptát onou samuelovskou otázkou: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.“ – „Co ode mě, Pane, právě teď chceš?“

Když je člověk zamilovaný, cosi ho nutí chodit tam, kde si myslí, že by mohl potkat svou milou. Stejně je to s duší člověka a s Bohem. Nezbývá než vyrazit a doufat, že se potkáme. Jak říká Ježíš: „Pojďte a uvidíte!“

o. Jakub